Bojujeme vždycky do poslední vteřiny, makáme jako tým, pochvaluje si trenér Kbel, které vedou I. A třídu

Sezonou frčíte bez porážky, naposledy jste vyhráli 2:1 v Radotíně, když jste rozhodli gólem v osmé minutě nastavení. Ta výhra musela chutnat sladce, že?
Snažím se do týmu dostat to, že se bojuje o vítězství do poslední sekundy, dokud rozhodčí nepískne. To platilo, když jsem trénoval dorost, nebo třeba teď muže. A tady jsme se dočkali. Tohle byl navíc opravdu gól v poslední vteřině, takže euforie byla obrovská.

Z deseti zápasů jste ztratili jen dvakrát za remízy a vždy v domácím prostředí. Je tam váš tým pod větším tlakem povinnosti bodovat?
Tady je třeba domácí ztráty určitě rozlišit. U Aritmy jsme věděli, že přijede kvalitní soupeř. Některé kluky znám z doby trénování v Dukle. Áčko Aritmy je v divizi, mají opravdu kvalitu. Je to podobné jako v případě Přední Kopaniny. Nejdříve se ten zápas pro nás nevyvíjel dobře. Pak jsme ale vedli 3:1. Bohužel se nám nepovedlo posledních deset minut, kdy jsme náskok ztratili. Byli jsme pochopitelně zklamaní, ale při kvalitě soupeře bych řekl, že i ten bod má nakonec svoji cenu.

Plichta s Cholupicemi tedy byla ve vašich ořích jiná?
Tam to bylo po celý zápas z naší strany dobývání. Nepovedlo se nám vyhrát, což nám bylo líto i kvůli skvělým fanouškům. Ti za námi stojí, jezdí nás podporovat i na utkání ven. Samozřejmě bychom jim chtěli dělat radost na kbelském stadionu, kde je to naše pravé domácí prostředí.

Sezonu máte ale slušně rozjetou. Počítal jste s tím, že se bude takhle dařit?
Po přípravě jsem cítil, že budeme mít silný tým. Povedlo se nám o tři hráče posílit. Ti kluci buď nastupují, nebo jsou součástí kádru.

Že se tým bude o výsledky prát, ukázal už první zápas na Zbraslavi. Byl to hodně pozitivní signál a zlomový bod?
Ze stavu 5:2 pro domácí jsme zápas otočili na 6:5 pro nás. Určitý zlomový moment to asi byl. Ale on je v téhle soutěži každý zápas těžký. Nám se hraje lépe, když dáme první gól. Když naopak první inkasujeme, je to složitější. Týmy ale bojují, hrají na doraz. Každý má svou kvalitu. Je pravda, že i když prohráváme, tak se nám daří skóre dotahovat. Snažím se také prostřídávat a jsem rád, že na hřiště chodí kvalita. Chceme, aby měli kluci dostatečnou herní praxi, takže chodí i za rezervu.

Z prvního místa by vedla cesta do Pražská teplárenská přeboru. Jak by se vám tohle spojení s Kbely líbilo?
Hezky se to poslouchá. Je před námi ale ještě dvacet zápasů a my chceme každý další vyhrát. Všechno bereme s pokorou, teď nás zajímá jen nejbližší duel s Řeporyjemi.

Do konce podzimu budete hrát ještě s rezervou Přední Kopaniny, která se s vámi pere o první místo. Počítáte s týmem od letiště jako s největším protivníkem?
Bylo jasné od začátku, že bude Kopanina mezi nejlepšími, a to i přesto, že měla slabší start. Mají hodně šikovné hráče, netají se tím, že se chtějí posunout výš. Počítat se musí i s Modřany, stejně tak se dostane výš Zlíchov.

V minulosti dostávali hráči Kbel za vítězství jako sladkou odměnu koláč od vaší maminky, známé trenérky. Sázíte ta tenhle benefit i dál?
Je to tak, máma pořád peče a klukům chutná. Dokonce se dočkali i po těch remízách. Máma se trenérsky vrátila do Kbel, má svůj tým, fotbalem žije. Chci jí za všechno, co pro klub dělá, poděkovat. Stejně jako všem hráčům a dalším lidem v klubu. Každý má na starost něco a z každé sebemenší maličkosti se skládá úspěšná mozaika.

A s každým dalším úspěchem asi roste i sebevědomí hráčů, že?
Snažíme se o to, aby měli kluci v sobě oheň. Když se vám navíc povede otočit zápas jako na Zbraslavi, nebo rozhodnout v poslední vteřině jako v Radotíně, tak cítíte obrovskou euforii, co to všechno ještě víc nastartuje. To jsou úžasné okamžiky. Pořád ale jdeme do každého utkání s pokorou. Všichni mají na úspěších svůj podíl, kluci na hřišti, stejně jako ti, co nehrají. Každý přispívá svým dílem. Všechno je to o týmu, ten je základ celkového úspěchu.