Nijak jsme to nehecovali, ale teď mám náboje, směje se po výhře nad tchánem bek Bohemians
Nastoupil jste proti týmu, který vede váš tchán. Měl jste speciální motivaci a berete to tak, že jste vyhrál, i když jste odkopal jen poločas?
Asi se to takhle dá brát. My jsme se předem nijak speciálně nehecovali. Nevolal, asi zapomněl moje telefonní číslo. (usměje se) Spíš je to tak, že si hlavně teď užívá čerstvě narozenou vnučku, tak proto nejspíš hecování vypustil.
Až se potkáte, přijde na zápas řeč?
Chvilku ho nechám, ať vychladne. (směje se) Stoprocentně mu to ale připomenu. Teď mám náboje já, kdyby to dopadlo opačně, tak by bylo něco špatně a poslouchal bych to hodně dlouho. Aspoň že tak.
Měli jste v nohách dvoufázové tréninky, k tomu bylo docela vedro. Poznamenalo to výkon Bohemians?
Bylo vidět, že to je z naší strany první zápas. Do ligy máme ještě čas a z tohohle prvního přáteláku se nebudou dělat přehnané závěry. Nechci výkon zlehčovat, ale ani brát nějak extrémně.
Nezkusil jste si přesto říct trenérovi o výjimku, aby vás nestřídal?
Tréninky byly celkem těžké. Přípravných zápasů máme v plánu celkem dost, takže bylo dohodnuté, že odehraje naše sestava poločas. Příští týden už máme zápasy dva, tam už to bude po devadesáti minutách.
Věděli spoluhráči v kabině, že hrajete proti svému tchánovi?
Co se týče kluků, tak pár jich bylo loni na svatbě, takže to věděli. To se rozkřikne hned a asistent trenéra Erich Brabec na mě hned volal, že doufá, že bude nějaké občerstvení. Tak budu muset něco vymyslet. Tomuhle se nevyhnu.
Moc často se něco podobného nestává...
Je mi to jasné, nebývá to asi úplně zvykem, abychom se takhle potkali. Když k němu přijdeme na návštěvu, bavíme se o fotbale celkem dost, ale na hřišti jsme se potkali poprvé.
Když vezmu první poločas, který jste odehrál, přišlo mi, že Admira měla pár šanci, z kterých mohla dát gól. Překvapila vás?
Trefili břevno z rohu, hráli dobře. My jsme jim to možná zbytečně pomalou hrou usnadnili, hráli jsme jinak, než jsme chtěli. Ale gól jsme nedostali a nějaká pozitiva se na tom snad dají najít.
Po jednom ze soubojů, v němž jste byl, se domácí dožadovali penalty. Přiznejte, neměl sudí pískat?
Myslím, že kdyby ji rozhodčí pískl, tak by byla asi hodně přísná. Možná jsem byl v souboji trochu později, ale bylo to tím, že už jsem se rozbíhal, že půjdeme do brejku, ale my jsme ztratili míč a byl jsem tam na poslední chvíli. Byl jsem tam ale natolik včas, aby to nebylo posouzené jako faul.
Máte vztah i k nižším soutěžím, když děláte asistenta kouče v Tempu. Láká vás jednou jít právě tímhle trenérským směrem?
V Tempu jsem Dominiku Rodingerovi k ruce, baví mě to. Teď se chystám studovat další licenci. Učím se trénovat na nižší úrovni a uvidíme, co z toho bude. Jasně, že v Tempu je to rozdíl. Kluci chodí na tréninky večer po práci, mají fotbal jako zábavu. Spousta z nich tam prošla mládeží, mají ke klubu vztah, což je dobře. Mládež se tam dělá výborně. Pro mě je fajn, že se můžu učit už takhle během kariéry. Trenéřina se do budoucna jako směr nabízí, vždyť fotbal dělám celý život. Mám k tomu blíž. Je to jedna z možností.