Byly to nervy, ale máme výhru! Tempo ve šlágru I. A třídy zdolalo Spoje a myslí na přebor
Sezona je na začátku, ale tahle výhra může být hodně důležitá. Vnímáte ji tak?
Jasně, že se o ničem nerozhodlo, ale jsme moc rádi, že to vyšlo. Všichni mají taky radost z toho, že už se konečně zase hraje o body a my jsme získali tři se soupeřem, který se netají plánem postoupit. O to víc nás to těší.
Hodně jste úspěchu Tempa pomohl vedoucím gólem ve 41. minutě právě vy. Cítil jste, že by trefa do šatny mohla soupeře nalomit?
První poločas byl docela vyrovnaný. Možná byl soupeř víc na míči a taky jsme byli trochu zbrklí. Takže nám ten gól hodně pomohl. Nijak výstavní nebyl (směje se), hlavně, že to tam ale spadlo.
Chápu to správně, že jste nejspíš čekali, že do přestávky podáte lepší výkon? Zlobil se trenér Rodinger?
Něco jsme si k výkonu řekli, co musíme zlepšit. Věděli jsme, že vyhráno ještě není, byli jsme opatrní.
Druhý gól už jste sledoval jen ze střídačky. Byl nějaký problém, že jste musel střídat?
Bylo fakt velké horko. Kdyby záleželo na mně, tak bych byl klidně na hřišti až do konce, ale v tom vedru to bylo hodně náročné. O střídání jsem si neříkal, ale věděl jsem, že už by můj přínos pro tým nebyl tak velký, a tak tam dal trenér čerstvého hráče. Na střídačce je to pochopitelně těžké, když klukům nemůžete pomoci, to je jasné.
Po druhém gólu jste si říkali, že je hotovo?
Tam byla zvláštní situace hlavně v tom, že se pět minut nehrálo kvůli díře v síti.
To byla gólová trefa taková pumelice, že protrhla síť?
To ne, najednou se to zjistilo a přišla netradiční pauza. Aspoň si všichni v tom vedru trochu odfrkli. Bylo to dobré v tom, že jsme pojistili náskok.
Soupeři se povedlo chvíli před koncem korigovat výsledek, byly to nervy?
Všichni jsme si říkali: hlavně ať Spoje nesníží. Daly gól a pak to bylo otevřené. Byly to nervy. Šance byly na obou stranách, naštěstí další branka už nepadla a máme tři body. Soutěž je samozřejmě teprve na začátku, ale z hlediska psychiky může dost pomoci.
Tempo během přípravy až na zápas s Podolím (1:5) uhrávalo velmi dobré výsledky. Museli jste si věřit, ne?
Dařilo se nám a pak přišla facka od Podolí. Asi je dobře, že přišla ještě v přípravě. Dá se říct, že nás znovu nastartovala. Nejspíš se ta facka vyplatila. Ale cesta před námi je ještě dlouhá.
Cíl Tempa pro sezonu ale jasný. Přijímáte roli favorita a chcete do Pražská teplárenská přeboru...
To je pravda. Cíl je postup. Už jsme chtěli jít výš v minulé sezoně, tam ale soutěže zastavil koronavirus. Tak se o to pokusíme tentokrát.
Vy už jste v minulých sezonách nasbíral nějaké starty, ale teď jste plnohodnotným hráčem áčka. Hlásil už se po prvním gólu pokladník?
Myslím, že to teprve přijde a ke gólu mi přidá něco i za tenhle rozhovor. Je pravda, že moje role je teď jiná, než když jsem naskakoval do sestavy v sezoně, kdy Tempo z přeboru sestoupilo. Doufám, že to teď zvládneme a užijeme si postupovou radost. Taky doufám, že nějaké góly ještě přidám. Ale když budeme vyhrávat, klidně ať se trefí někdo jiný.
Do Tempa jste přišel z Bohemians. Jak se to vůbec stalo?
S fotbalem jsem začínal v Unionu Strašnice, pak jsem byl na střídavé starty v Bohemce. A když jsem tam končil, vybral jsem si Tempo a už jsem tu šestý rok. Myslím, že to byla správná volba.
Motivuje vás i to, že máte trenéry, kteří jsou mladí a prošli světem velkého fotbalu?
Myslím, že to všechno funguje skvěle. Je zajímavé, když vás vedou trenéři, kteří ještě nedávno hráli, nebo jako v případě Martina Dostála ještě hrají ligu. Všechno funguje a baví nás to. Teď musíme hlavně tuhle první výhru potvrdit v dalších zápasech.