Trenér Miškovic tušil, že jeho tým dostane nařezáno. Inkasoval rekordních 18 gólů!
Musím přiznat, že s takovým tvrzením trenéra, že jeho tým dostane v utkání 15 branek, jsem se ještě nesetkal. Co vás k němu vedlo?
Soutěž sleduji dlouho, takže soupeře známe. A když jsme dostali sedm branek na Zličíně, tak mi jejich trenér říkal, že je tenhle tým fakt dobrý. Je to můj kamarád, věřil jsem mu a tušil jsem, že dostaneme hodně gólů.
Proč jste zvolil zrovna hranici patnácti gólů?
Vidíte, a nakonec jsem nebyl ani daleko od pravdy. Každopádně je to rekordní porážka, jakou jsem zažil. Kluci v týmu vědí, že jsem k nim absolutně upřímný, nemělo cenu jim říkat něco jiného.
V týmu máte řadu zkušených hráčů. Hrálo i tohle nějakým způsobem roli?
Určitě ano. Dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem hráčů, kteří nastupovali v základní sestavě. Mimo hru je sedm, osm kluků. Takže jsme od začátku sezony závislí na starších hráčích a soustředíme se na to, abychom sezonu hlavně dohráli. Musíte myslet nejen na samotné zápasy, ale i na tréninky. Udělat je takové, aby to kluky bavilo a chodili. Samozřejmě, můžete přitvrdit, ale pak je to na téhle úrovni taky může přestat bavit a nebudou chodit.
Takže to zkoušíte uhrát zkušeností, kdy si to hráči umí strčit, ale mladší týmy je uběhají?
Myslím, že jste to vystihl přesně. Ti hráči to mají v noze pořád, ale fyzicky stačíme tak dvacet minut.
Však se také soupeř poprvé gólově prosadil právě po dvaceti minutách, pak mu to ale začalo padat. To muselo být šílené, ne?
Musím se přiznat, že na samotný zápas jsem se nedostal a mrzí mě to. Informace ale samozřejmě mám. Zažili jsme v Miškovicích doby, kdy se hrál klidný střed tabulky, nebo jsme byli i nahoře. Teď je to jinak, podepsal se na tom věk. Ale my jsme rádi, že kluci chodí.
V sestavě máte i známá jména. Hraje u vás třeba hráčský agent Orhan Dumanjič, nebo zkušený Stanislav Slavík...
To jsou naši kamarádi, přišli nám pomoci. Ale zase jsou to starší kluci. Máme fakt spoustu zraněných. A taky se potýkáme s obsazením pozice brankáře. Máme Honzu Hradila, co dřív chytal, ale zranili ho a on už v brance nechce být. Hraje v poli. Je to zajímavý hráč, on hraje za Spartu esporty.
Takže chytá vždycky někdo z pole?
Máme hráče, co chodí do branky. Respektujeme Honzovo přání, samozřejmě víme, že chytat umí, ale chce něco jiného, tak prostě hraje v poli.
Proti Čakovicím, které chtějí hrát na špici, ale chytal - a tam jste vyhráli. S Miškovicemi to tedy není tak zlé, co?
Vyhráli jsme, protože jim Honza chytil patnáct jasných gólů. On hrál v mládeži za Spartu, zápas s Čakovicemi bylo pro nás derby, tak šel chytat a vychytal výhru. Samozřejmě jsme měli radost, byla to výjimečná a super výhra. Ale nic to nemění na tom, že hráčům říkám to, na co máme.
Hlavním cílem je tedy to, aby Miškovice někoho v tabulce dostaly pod sebe?
I. B třída je specifická soutěž. Obecně platí, že poslední může klidně porazit prvního. V téhle sezoně je tedy nahoře duo Cholupice a právě Mezinárodní svaz mládeže, ty se tomu tvrzení vymykají. A nahoře budou i Čakovice, máme ve skupině tři rozdílové týmy. Ale třeba na Podolí jsme prohráli 2:6, a to jsme v půli mohli klidně vyhrávat 3:1.
Když máte nedostatek hráčů, nezkusíte přesvědčit Orhana Dumanjiče, aby přivedl do Miškovic nějakou posilu?
My se známe dlouho, on je na špičkové úrovni, dělá hráče pro nejvyšší soutěž. Samozřejmě se ptal, jestli má na něčem zapracovat. Ale my jsme realisté a budeme hrát to, na co máme. Popereme se s tou situací a uvidíme, jak to skončí.
Soutěže se teď přerušily, pomůže vám to ve směru vyprázdnění marodky?
Z hráčů, co jsou na marodce, má už jeden z nich za sebou dva tréninky. Takže se dá říct, že až se začne hrát, mělo by nás být o jednoho víc. To je prostě realita. My jsme do sezony šli s tím, že nás čeká boj o záchranu, jsme realisté. Bereme to tak, že je o co hrát. Samozřejmě, kdybychom hráli nahoře, bylo by to příjemnější. Ale bojujeme a do každého zápasu jdeme s tím, že nemáme co ztratit a můžeme vlastně jen překvapit.
