Přeborový unikát: sudí Šaróka byl na podzim střídaný, komu fandí a čemu se věnuje ve volném čase?

Jaký byl z vašeho pohledu uplynulý podzim v Pražská teplárenská přeboru?
Řekl bych, že byl vyrovnanější. Nebyl v soutěži nikdo jako Spoje. Říkal jsem si to hned v prvním kole, kdy jsem byl na utkání Přední Kopanina – Braník a hosté vyhráli. To bylo i pro mě překvapení, jak to dopadlo. Ale nakonec vidíte, že jsou stejně nahoře v tabulce celky, které tam měly papírově být. Tedy Přední Kopanina, Tempo a Vyšehrad. A dole jsou Královice, které měly svoje problémy s hráči, točili se trenéři. Takže vlastně překvapení nejsou, bude o co hrát na obou pólech tabulky, to je pro fanoušky ta nejlepší zpráva.

Když se blíží konec podzimu, hráči už se těší na pauzu, jak to máte jako rozhodčí?
Myslím, že se pak už těší každý. Pro mě to tentokrát bylo jiné v tom, že jsem se v polovině října zranil a byl jsem během utkání Braník – Uhříněves střídán. To se v přeboru dlouho nestalo. Kdysi snad taky na Braníku nedopískal kvůli zranění, myslím, Jirka Zelený. Na konci podzimu jsem aspoň chodil koukat na mladé rozhodčí. Podle mého si nevedli špatně, samozřejmě sbírají zkušenosti a udělají chybu. Líbí se mi, když někdo v hodnocení řekne, že se prostě stalo a bere to tak, že chybu udělá každý. Trenér, když netrefí sestavu, útočník netrefí v šanci bránu, obránce udělá chybu a tým dostane gól. Tak se to prostě stane i rozhodčímu. Je takový trend dávat šanci mladým, podívejte se, jak se objevují v lize. Dřív platilo, že někdo hrál fotbal a když skončil kariéru, šel pískat. Tohle dneska není. Za sebe říkám, že si mladí vedli slušně.

Prozradíte, zda máte v hlavě, na koho si v týmech, které budete pískat, dát pozor?
Hodně rezonuje a rezonovalo, že dostávalo hodně trenérů žluté karty. Snažíme se chovat korektně, ale všechno nejde přehlížet. Když vám trenér nadává, tak je navíc po nás i vyžadováno, ať se to trestá. Setkáváme se s tím nejen v přeboru, je to ve všech soutěžích a myslím, že je to nejen v Česku, ale po celém světě. Emoce k fotbalu patří, určitě nechci, aby trenér celý zápas seděl na lavičce a mlčel, ale někdy je toho fakt dost. Asi jste ale mířil spíš na hráče. Tak v každém týmu jsou hráči, co pořád něco komentují. Ale taky jsou tam hráči, co dokážou takové kluky srovnat. Třeba na ČAFC je to Machurka, v Tempu Viktorin. Za takové borce je rozhodčí samozřejmě rád, je s nimi radost spolupracovat.

Překvapil vás na podzim v přeboru nějaký okamžik, třeba gesto fair play?
Žádnou konkrétní situaci asi neřeknu, ale vždycky je příjemné, když někdo přizná teč, nebo vám řekne, že nešlo o faul. Nebo trenér po utkání řekne, že se stala chyba, ale jsme jenom lidé a chybuje každý.

Fotbalisté žehrají, že se v zimě hodně běhá. Bolí zima v tomhle směru i vás?
Všichni znají moji postavu, takže samozřejmě o to více se musím hýbat a ano, bolí to. (směje se) Začíná to výklusem po svátcích. S mým sousedem a kolegou Karlem Kučerou si pak chodíme zahrát squash a ping pong. Pohyb to prostě chce. No a v lednu už tam pak jsou i zimní turnaje přáteláky, které řídíme.

Když vidíte fotbal v televizi, dokážete se na něj dívat jen jako fanoušek?
Na fotbaly samozřejmě koukám. Během sezony je člověk ve chvílích, kdy hrají jeho oblíbené týmy, na svém utkání. Takže jakmile skončí sezona, koukám. Třeba na Boxing Day, 26. prosince, to jsem přilepený u obrazovky. A co se týče rozhodčích, taky vidím, že dělají chyby, stejně jako v českých soutěžích.

Jste rád, že v přeboru není VAR?
Já si myslím, že jsme pořád ještě na začátku toho vývoje. Vadí mi, že nejvíce postižení jsou fanoušci na stadionu. Ti u televize vidí všechno opakovaně, vědí, co se zkoumá, ale ti na stadionu, kteří si zaplatili za lístky, nemají tušení. Bylo by fajn, kdyby to do budoucna fungovalo třeba jako v hokeji, nebo v americkém fotbale, kde rozhodčí alespoň řekne nahlas, co pískal a všichni mají jasno. Ať už souhlasí, nebo nesouhlasí. Ale vědí, co se pískalo. A jestli jsem rád, že v přeboru není VAR... Víte, někdy si nejste jistý a uvítal bych, kdybych si nějaký verdikt mohl ověřit. Protože vám to šrotuje v hlavě, jestli jsem neudělal chybu. Kdybych se mohl podívat… Ale bavíme se o věci, která není na programu dne. V přeboru vše navíc snímá jedna kamera, podíváte se desetkrát a stejně nemáte stoprocentně jasno.

Nemizí kvůli videu někdy vlastní úsudek?
VAR by měl zasahovat, když dojde na zjevné pochybení. Když jsou situace padesát na padesát, tak by měl rozhodčí dát na svůj úsudek. Ten zápas nejlépe cítí rozhodčí na hřišti. Utkání se také vyvíjí, takzvaná „teplota utkání“ se mění. Mohou být trošku jinak posouzené nečernobílé zákroky v první a v devadesáté minutě.

Pro ty, kteří nevědí: hrál jste fotbal? Na jaké úrovni a pozici?
Pocházím z malé vesnice, fotbal jsem hrál jako obránce do dorostu. Dostal jsem se na úroveň řekněme české třetí ligy. Pak jsem odjel studovat do Prahy, kde jsem nikoho neznal. Začal jsem hrát aspoň Hanspaulku. No a pak jsem se v roce 2006 přihlásil do školy mladých rozhodčích. Rok jsem každé druhé úterý chodil na svaz na Děkanku, kde jsme měli školení. A v květnu jsem odřídil zápas přípravek. Ten proces byl docela dlouhý, dnes je všechno mnohem kratší.

Jaký vztah jste měl k rozhodčím?
V roce 1994 se hrálo mistrovství světa v USA v létě. To byla ta první velká fotbalová událost, kterou jsem hodně sledoval a rodiče mě nechávali na fotbaly koukat i v noci. No a finále toho šampionátu tehdy řídil Maďar Sándor Puhl a jelikož jsem také maďarské národnosti, hodně jsem to prožíval. To jsem byl hrdý a chtěl jsem být jako on. Vlastně i díky tomu jsem vždycky měl k rozhodčím respekt a nikdy jsem s nimi neměl žádný problém.

Dostal jste někdy červenou kartu?
Hrál jsem na stoperu a dostal jsem vlastně jedinou červenou kartu. Bylo to zmaření zjevné brankové možnosti. Byla jasná, i já jako rozhodčí bych si ji udělil.

A máte svůj oblíbený klub?
Ano, je to Ferencváros Budapešť. Na jeho zápasy jsem už jako náctiletý jezdil vlakem, autem, stopem. Chodil jsem na brigády, abych mohl jet na utkání.

Prozradíte, co vás baví mimo fotbal?
Mám tři děti, dvě dcery 9 a 11 let a syna, kterému je tři a půl roku. K tomu řídím firmu, myslím, že si asi každý dovede představit, že je toho moc. Syn fotbal miluje, už jsem mu musel koupit kopačky, vypadá to, že ho fotbal chytil, ale to se teprve uvidí. Sice to není mimo fotbal, ale se zkušenými kolegy se snažíme utužovat partu rozhodčích. Děláme společné snídaně. Nebo jednou za rok například udělám pravý maďarský kotlíkový guláš a na zahradě s kolegy rozhodčími posedíme.

Vyhlášené jsou kromě guláše i vaše klobásy. Prý je ale děláte jen výjimečně…
Přesně tak. Maďarské klobásy, maďarský guláš. Snažím se dělat Maďarsku dobrou reklamu.

Chcete ještě něco říct na závěr?
Chci říct, že mi trošku vadí, když slyším, že se mladí rozhodčí nemají učit pískat v přeboru. Pravda je taková, že je teď všechno rychlejší, a i do ligy postupují mladí rozhodčí, tak se to musí učit i v přeboru. Není čas na to, aby se všichni naučili pískat ve druhé třídě, nebo v I. B třídě. Dá se říct, že mladí rozhodčí se učí i v lize. Jdou hodně rychle nahoru, sbírají zkušenosti a vážně to s nimi není tak špatné, jak občas na fotbale slyším. A znovu opakuji, chyby děláme všichni, nejen rozhodčí.