Páté místo v přeboru je pořád naším cílem, tvrdí útočník Zličína Merta. Vyhlíží ale pohárové finále s Kopaninou. Motivace jako hrom, říká

Poslední nezvládnuté duely vás poslaly z první pětky, na kterou si Zličín myslel. Vzdali jste se toho cíle?
Na nejlepší pětku jsme určitě mysleli i po zimní pauze. Realita je, že se teď nedaří a jsme šestí. Ale můj názor je, že do pátého místa určitě chceme skončit. Ještě je před námi pět kol, takže máme šanci to napravit.

Jenže to by se musela zastavit současná výsledková bída. Co se s týmem děje?
Určitě, ale to páté místo vážně máme jako cíl. Podívejte se na tabulku, je hodně vyrovnaná. A co se týče formy, až to někdy vypadá, že záleží na tom, jak se na zápas vyspíme.

Takže před Podolím jste se asi vyspali špatně, prohráli jste se soupeřem, který hraje o záchranu a byla to jeho první jarní výhra...
Musím přiznat, že na Podolí jsem od první minuty podvědomě cítil, že to prostě nepůjde. Možná měl člověk v hlavě to, že jsem za ta dlouhá léta, co za Zličín hraju, na Podolí asi nikdy nevyhrál. A nejsem si jistý, jestli jsem tohohle soupeře někdy porazil doma. Na podzim jsme s nimi hráli 1:1.

Měl soupeř větší motivaci vzhledem k postavení v tabulce?
Každopádně bych řekl, že Podolí vyhrálo zaslouženě. Bylo na nich znát, že se rvou o důležité body v boji o udržení. Stejně byla ale půle 0:0. Gól jsme dostali asi po hodině hry, za chvíli jsme šli do deseti a už jsme na zvrat neměli. Musím přiznat, že jediná pozitivní věc na tom utkání asi byla ta, že se bylo hezké počasí, hrálo se fér. Byl to slušný zápas.

Přijde mi, že jste tak nějak navázali na výkon proti Tempu, kde bych řekl, že to bylo ze strany Zličína hodně nepovedené. Co vy na to?
S tím musím souhlasit. Proti Tempu se nám utkání nepovedlo. Také nám k tomu něco řekl trenér a do kabiny přišel i Zahy (Martin Zahálka, člen výkonného výboru klubu). Řekl si k tomu své, ale všechno ve slušné rovině.

Kde je podle vás problém?
Za sebe říkám, že to určitě není v hlavě. Určitě nic nevypouštíme. Přiznávám, že je to z naší strany jako na houpačce. Třeba na mně se podepisují zdravotní problémy. Trápil mě stehenní sval, pak jsem měl problém s klíční kostí, pak tam byl problém s nártem.

Ze sestavy vypadl i Tomáš Košút, který má zkušenosti z nejvyšší soutěže. To měla být posila jako hrom, co?
Přišel, ale měl problém s lýtkem. Obecně máme dost zdravotních trablů. Třeba já a Kůča (Ondřej Kučera) se slepujeme na každý zápas, abychom ho vůbec mohli odehrát... Musím být k sobě kritický. Já bych nedal gól, i kdyby se hrálo 160 minut. Snad si ho šetřím na nějaký jiný důležitý zápas.

Máte na mysli pohárové finále s Přední Kopaninou?
Přesně tak. Tam jsme měli jako cíl dostat se do finále a povedlo se to. Kdybych zrovna tam dal gól, bylo to super. Na ten zápas bychom měli vyrazit autobusem, budeme tam mít fanclub. Bude to svátek, motivace jako hrom.

V současné formě bych měl o Zličín asi trochu strach. Věříte, že byste uhlídali kopaninské hvězdy Urbana s Ptáčkem?
Tady jde o to, že kdybychom se soustředili na tyhle dva jistě skvělé hráče, tak by to otevřelo prostor dalším osmi soupeřům v poli, kde mají také kvalitu. Takže je to složité. Určitě ale budeme chtít udělat maximum, abychom to zvládli. Jasně, Přední Kopanina vede přeborovou tabulku, ale pohár se hraje na jeden zápas. A tam se může stát všechno. Je tam i jedna motivaci navíc.

Tak to by mě zajímalo. Jaká?
Před dvaceti lety byl Zličín ve finále poháru a tehdy soutěž opravdu vyhrál. Pamatuji si na to dobře, naskakoval jsem do áčka jako mladík. Bylo by hezké tohle jubileum oslavit další trofejí. Je to pro všechny velká motivace.