Postupu jsme blíž, ale zůstáváme pokorní. Ptáčkova paráda? Nakouřil to tam, zářil kouč Přední Kopaniny
Před zápasem jste tvrdil, že když získá Přední Kopanina tři body, bude už mít jednou nohou nakročeno do divize. Cíl jste splnili, takže platí, co jste říkal?
Tempo vyhrálo, je za námi o šest bodů, ale Vyšehradu jsme zase odskočili. A když se podíváte, kolik je odehraných kol a co ještě zbývá, tak se každým týdnem zmenšuje možnost, že bychom o naše postavení přišli, kdy soupeři mohou manko dohnat. My si vlastně díky náskoku můžeme dovolit třeba nějaké klopýtnutí, Tempo ani Vyšehrad, pokud se na nás chtějí dotáhnout, už tuhle šanci nemají.
Určitě jste k postupu o pořádný kus blíže. Zatím jste klopýtli jen jednou. Co zpětně na prohru na Motorletu B říkáte?
Postupu jsme blíž, ale zůstáváme pokorní. Ten zápas, co jsme prohráli, měl vyšší než přeborovou úroveň. Béčko Motorletu mělo hodně posil, ale to bych jen opakoval, co už bylo řečeno. My se musíme soustředit na každý další zápas a krůček po krůčku jít za svým cílem. Ještě nás čekají třeba Střešovice, které mají formu. Respektujeme každého soupeře. Také máme dost šrámů. Naštěstí je další zápas až za týden, tak budeme léčit zranění.
Zvládli jste náročný anglický týden s vloženým pohárovým zápasem. Přitom priorita byla jasně daná, je jím triumf v přeboru...
Jsem hrozně rád, že jsme i to pohárové utkání s Kolovraty (3:0) zvládli a udrželi jsme se na vítězné vlně. Bylo to dobré pro psychiku. A to dobré jsme si přenesli i sem na Vyšehrad.
Nakonec nebyl problémem ani zdejší umělý povrch. Na ten jste se zrovna netěšili, že?
To je pravda, zdejší umělka je hnus a nezávidím nikomu, kdo na ní musí hrát zápas.
Čekalo se, že bude šlágr soubojem střelců. Vy jste brzy přišli o Dana Urbana. Jak tahle ztráta bolí?
Dan už v tom pohárovém utkání měl nějaké zdravotní problémy. Ale zápas s Vyšehradem chtěl u nás prostě hrát každý, takže jsme si řekli, že to zkusíme. Nějakým způsobem se dal dohromady, měl jednu šanci. Postupem času se ty problémy zhoršovaly, tak jsme raději sáhli ke střídání.
A zápas se proměnil v souboj domácího střelce Jiřího Heřmana s vaším bombarďákem Vojtěchem Ptáčkem, kdy vyhrál váš svěřenec.
Vojta dal dva góly, jen mě mrzí, že další šance zahodil. Protože byla možnost, aby ztrátu na Heřmana v čele soutěže kanonýrů zvládl stáhnout víc než na současných osm gólů. Na Vyšehrad jsme byli připravení, dá se říct, že jsme jeho hráče k ničemu nepustili. Vojta Ptáček je ve formě, nebýt jeho zranění v přáteláku, tak si dovolím říct, že by byl ještě lepší.
Budete kromě postupu usilovat i o to, aby vyhrál soutěž kanonýrů?
Hlavní cíl je první místo. Soutěž kanonýrů je na posledním místě. Ale zároveň říkám, že kdyby přišla situace, kdy bychom měli jisté prvenství, tak uděláme všechno pro to, aby náš hráč soutěž střelců vyhrál. A třeba se o všem rozhodne v posledním kole. Pamatuji si, že Urby takhle potřeboval dát tři branky a dal je.
Ptáček má nyní o dvě trefy více než vyhlášený bombarďák Urban. Pomáhá týmu, že se zápasy vlastně mění v jejich gólová galapředstavení?
Pomáhá nám to, že dávají oba branky, ale také nehamouní. Jsou schopní jeden druhému přihrát před prázdnou branku. V tom je obrovská síla.
Jeden z Ptáčkových gólů byl výstavní, padl skoro z poloviny hřiště. Co trenér cítí na lavičce, když se jeho svěřenec takhle trefí?
Já jsem asi dvě minuty před tím gólem Vojtovi říkal, ať to klidně zkusí, když bude šance. A on to tam nakouřil, to byl rovný šíp z půlky, prostě paráda.
Na zápas se měl přijít podívat i otec Bena Rudiho Hollerbacha, který jako trenér slavil vítězství v bundeslize. Stihl jste si s ním promluvit?
Původně měl na zápas dorazit, ale nakonec to nestihl. Do Prahy dorazil až v neděli, kdy měl Ben narozeniny. Snad jsme mu takhle vysokou výhrou dali dárek k narozeninám jako celé mužstvo. Pomohli i střídající kluci, opravdu musím všechny za utkání na Vyšehradě pochválit.