Jako den a noc. Odepisované Královice už mají na jaře víc bodů než za celý podzim, trenér Ollé je naučil střílet góly

Když jste přicházel do klubu, leckdo bral Královice jako tým, který je zralý na padáka. Vyhecovalo vás to, že jste na nabídku kývl?
To, že situace v Královicích nebyla růžová, řekl bych, že byla až dost špatná, jsem samozřejmě věděl. Tak nějak jsem tu nabídku bral, že zkusíme zimní přípravu a uvidíme tři či čtyři kola. V případě, že by se to nepovedlo, tak bych zřejmě skončil sám. Nečekal bych na to, jestli se stane nějaký zázrak. Nerad prohrávám, stačí dvě porážky a už se téměř odvolávám sám. Tam to bylo jasně dané, domluvené s panem Janouškem, že pokud body neuděláme, tak se na to vykašlu. Nemělo by cenu to dál nějak táhnout, mohlo by to dojít do nějaké velké deky. Takže o vyhecování nešlo. Spíš šlo o to, jestli navážu na to, co se odehrálo v pěti zápasech minulé sezony, kdy se nám tak dařilo. Z pěti zápasů jsme čtyři vyhráli, tak jsem si říkal, jestli ta pupeční šňůra nebude opravdu přetržená. Ale zatím to celkem funguje, to je strašně důležité.

Bylo třeba získat posily a také odpracovat přípravu. To první se podařilo, že?
Tým se posílil, ale z těch posil už nám zmizeli tři hráči. Pospíšil odešel po čtyřech zápasech. Hruška se při utkání s Tempem zranil zhruba na měsíc a půl, kdy má tříštivou zlomeninu ruky. A na Podolí se možná do konce sezony zranil Karel Kučera, kdy mu soupeř loktem zlomil čelist. Jestli se dá někdo nahradit, tak tohle byl jeden ze stěžejních článků naší hry. Ten se jen tak nahradit nedá. A budu šťastný, až se vrátí a zapojí se. On je ukázkou, jak se má makat na tréninku i v zápase. Takhle jsem to měl třeba na Admiře v minulosti s Lupínkem a Jacklem. To jsou vítězné typy. Takže, když se podíváme na ten kádr, na začátku to vypadalo celkem slušně, pořád je v klubu sedmdesát, možná osmdesát procent hráčů, kteří nastupovali na podzim. A ti se objevují v základu, takže kádr je vlastně na stejné úrovni. O to zajímavější bude, jaké budou výsledky dál.

Splnění druhého cíle bylo, řekněme, problematické...
Co se týče zimní přípravy, tak ta byla extrémně nepovedená. Nescházeli jsme se v takovém počtu, co by člověk chtěl, tak jsem hráčům připomínal, že i čtyři kluci někdy mohou rozhodnout zápas. Na téhle úrovni s tím měl asi problém skoro každý. Záleží, jak je tým sestaven, zda musí dojíždět, Královice jsou samozřejmě mimo Prahu, v tom je to daleko složitější. Záleží, jakou mají kluci práci. Složité bylo i sehnat prostory, abychom mohli trénovat na normální umělce. Vařili jsme z toho, co bylo k dispozici. Nakonec, když vidím výsledky a hru, tak na zimní přípravu mohu v klidu zapomenout. Když bude takhle špatná a pak budou takhle super výsledky, tak je to lepší. Braník měl super přípravu, vynikající výsledky proti týmům z divize, a podívejte se, v jakém je rozpoložení. Takže chci říct, že něco špatného je pro něco dobré. Je třeba myslet pozitivně.

Musel jste se smířit s tím, že Královice jsou takzvaně zápasové mužstvo?
Tam budu muset zvednout prstík. Podívejte na minulou sezonu, pětadvacet zápasů a najednou se hrálo o záchranu. Zachránili jsme to v těch pěti posledních zápasech, a kdybychom prohráli v Hostivaři a prohráli na Spojích, tak jsme sestupovali my. Je to zvláštní, že jsou Královice zápasovým mužstvem, které dělá body. Z patnácti podzimních zápasů udělalo deset bodů... A my teď máme ze sedmi zápasů patnáct bodů. Nechci, aby to vyznělo namyšleně a nadřazeně, každý holt nějak pracuje s kádrem, s lidmi, s psychikou hráčů, vysvětlováním, s informacemi o soupeři. Každý trenér pracuje v tomhle směru jinak, je to i o pokoře. Třeba je to pro mě taková odměna, že se pro mužstvo snažím udělat maximum. Že zpětná vazba v trénincích chybí a účast není taková, jaká by mohla být, nebo by měla být na téhle úrovni, to je druhá věc. Ale jsem s tím smířený. A pokud bych do budoucna v klubu zůstal, tak na tom budeme chtít s panem Janouškem a vedením klubu pracovat.

Tým jste minimálně z části nakazil svou zapáleností do práce. Dbáte na detaily, stojí vás to hromadu času, berete jako odměnu, jak jste zvládli prozatímní část jara?
Čím vyšší soutěž, tím to vyžaduje větší přípravu a zodpovědnost. Je taky jasné, že ne vždy to může padnout na úrodnou půdu. Můžete mít v kabině super fotbalisty a řeknete jim všechno o soupeři, jak hraje, na koho si dát pozor, a frajeři vás třeba ani nebudou poslouchat. Čím nižší soutěž, tak je načítání hry a stylu horší. V přeboru je velká výhoda, když nemáte šanci vidět zápas naživo, což je jediné, co já miluju, když můžu sledovat každý detail, tak si to doma ještě třikrát pustím na videu. Snažím se vychytat všechny mouchy. Třeba příprava na Kolovraty, které jsem neměl ani jednou možnost vidět, z čehož jsem měl hrůzu, že tým nepřipravím tak dobře, tak se to nakonec podařilo načíst ze dvou zápasů. Pracoval jsem na tom přes deset hodin a jsem šťastný, že ten výsledek vyšel. A práce byla odměněna třemi body. Tým vás musí poslouchat, dbát na pokyny. Vidím z videí, kdo kde udělal chybu a klukům to posílám, kde jsou popsané fotky, kde třeba špatně stáli. Máme dvě tréninkové jednotky, tam není možné zařadit hodnocení, tak to mají udělané tímhle způsobem. Dbám na detaily a kluci to musí chtít podstoupit. Tím, že máme body, děláme je a hrajeme zajímavý fotbal, tak je vidět, že se navrátily věci ze závěru minulé sezony. Šlape to, jsem z kluků nadšený, jak makají. Kdo něco bude šidit, tak to pozná. Vědí, že umím vynadat, ale umím i pochválit. O všem s nimi mluvím a snažím se hledat to pozitivní.

V úvodu jara jste si drželi průměr pěti nastřílených branek na zápas, to bylo po podzimním trápení těžko uvěřitelné, jak se vám to povedlo?
Když jsme měli po třech kolech devět bodů a patnáct nastřílených branek… Kdyby mi někdo tvrdil dopředu, že to tak bude, tak bych mu řekl, že snad nekouká na tabulku. A neviděl rozpoložení, v jakém byli kluci po podzimu. Když jsem je viděl na podzim, a jsou to ti samí kluci, tak si kolikrát říkám, že se mi tomu nechce ani věřit. Vždyť my jsme v přípravě nebyli schopní porazit soupeře z A třídy. S nikým z vyšší soutěže jsme nehráli. Od Pragovky jsme v generálce dostali pět branek. Klukům jsem říkal, ať mi ukážou, jak hrají fotbal. Pro mistráky měli svoje povinnosti. Těmi výsledky jsme zmátli soupeře, museli si říkat, že snad patříme do B třídy. Ale nám také chyběla spousta hráčů. Věděl jsem, že výkony budou lepší.

Stejně tam byly ale věci, kdy se o vás musel, v nadsázce řečeno, pokoušet infarkt. S Žižkovem B se prohrávalo 0:3 a tým zápas ještě otočil. Byl jste na mužstvo naštvaný, že tohle dopustilo, nebo hrdý, jak se popralo o výsledek?
To je důvod, proč ty další body děláme. Bylo tam vysoké upozornění na pět hráčů v ofenzivní síle. Do patnácté minuty jsme dostali tři góly, valilo se to na nás jak rychlík. Bylo to neuvěřitelné. Byl jsem naštvaný z pozdního příchodu hráčů na zápasovou přípravu. Asi to mělo dva souběhy. První byl, že asi končím, že dostaneme desítku, tak se to jevilo. Žižkov B jsem viděl proti Kopanině, kdy Kopanina vyhrála se štěstím. Říkal jsem si, že uděláme rekord přeboru, kolik dostaneme gólů... Na druhou stranu jsem si říkal, že budou Žižkovští určitě dál tak bláznit, že dáme gól. Druhou půli se to otočilo. Oni hráli stále stejně, my jsme změnili systém napadání. Pomohl nám i gól. Jeden, druhý. Nakonec se z toho zrodila krásná výhra, málokdy jsem takovou zažil. O to byla krásnější, stejně jako ten pocit. Moc nás to nakoplo. Tým poznal, že má charakter. Jen škoda, že jsme bez těch tří hráčů.

V jarní tabulce jsou dosud Královice na druhém místě, lepší je jen Přední Kopanina. Čím tu proměnu vysvětlíte?
Je to krásný pohled, vidět Královice v jarní tabulce prakticky v boji o divizi, kdyby se hrálo jen jaro. Je to nádhera, máte na to nějaké ohlasy, bavíte se s kolegy, vidíte to. Každý viděl Královice jako jasně sestupující tým. Byla to velká výzva, do které člověk šel. A ta proměna? Jestli já jsem taková ta poklička, ten hrnec je tým, a to včetně vedení. A poklička na to slušně zapadla. Pořád se může nadzvedávat. Může přijít pár porážek a budeme řešit, zda to zvládneme. Musí zapadnout jedno do druhého. Kluci musí vzít pokyny trenéra a maximálně je plnit. Trenér musí udělat nadstavbu. Dali jsme už dvacet gólů, v té minulé sezoně jsme dali šestnáct za pět kol. Všude, kde jsem byl, tak jsme měli průměr tři góly na zápas. Asi je to tím, že jsem dříve hrál v útoku. Miluju ofenzivní část fotbalu. Dnešní trend je takový, že si obránci přihrávají více než záložníci a útočníci. Já chci hrát přímočaře, trénujeme to hodně. Když se podíváte na naše góly, tak třeba ten na 1:1 v Podolí, to byla báseň, stejně jako proti Kolovratům. Je super, že jsme nahoře, ale musíme být ostražití. Určitě se na nás soupeři připraví. Jako třeba v Uhříněvsi, kde se připravili na Jirku Janouška, což je jeden z nejlepších záložníků, jaké jsem na téhle úrovni viděl. Chyběla tam i osa našeho týmu a výsledkově to nedopadlo.

Tým prohrál dvakrát, jednou nestačil na favorizovaní Tempo, pak nebodoval ani proti Uhříněvsi, což berou Královice jako derby. Počítám, že tahle prohra bolela klub více. Vás asi obě stejně...
Mě by mrzela i porážka v přáteláku s Manchesterem. Jsem vítězný typ. Hledám chybu vždycky u sebe, byl jsem rozladěný. Ale nejde to vzít zpátky a říct: uděláme jiné rozestavení a dáme si znovu ten zápas se stejnými hráči. Může být jiné počasí, jiné rozpoložení hráčů, jsou jiní rozhodčí. Trenér samozřejmě může říct, že mohl něco změnit. Ale třeba bychom zrovna nedostali nějaký gól, ale naopak bychom dostali tři rychlé góly a bylo by po zápase. I když vyhrajete 5:0, tak může přijít někdo, kdo řekne, měl jste hrát vzadu na tři a mohli jste jim dát gólů sedm. Může mít pravdu, ale taky nemusí. Můžete jen polemizovat, každý je trenér. Vnímám kolegy, jak je to těžká práce. Vedení a výbor vás musí maximálně podporovat. Já žiju fotbalem. Když vám někdo nepřeje a třeba i uvnitř klubu, tak mě to dožírá, jsem z toho špatný. Obě porážky bez vstřeleného gólu byly zbytečné. Tempo bylo lepší, ale měli jsme výborné pasáže. Mohli jsme dát na 1:1, ale dostali jsme laciný gól na 2:0. Ale na podzim to bylo 12:1, teď bylo šest hráčů stejných a hráli jsme s nimi vyrovnaný zápas. Kluci si věří, nebudeme hledat negativa. Každý má svých starostí dost. Mám v týmu dva doktory, kluky, co podnikají, je to složité. Každá porážka ale mrzí.

Čísla mluví jasně, už nyní máte více bodů než za celý podzim, nastříleli jste více branek než za podzim. V čem to mohlo být lepší?
Dali jsme teď už o pět gólů více než za celý podzim. Nevím, čím to je. Pořád říkám, že si to musí všechno sednout. A tady mi připadá, že je to tak, jako bych tam trénoval sto let a znal jsem je. Když jsem před lety trénoval Admiru, tak jsem Královice jezdil sledovat téměř rok, kdy jsem tam měl jít místo Martina Hyského. To pak ale bohužel nedopadlo, nebudu se vyjadřovat proč. Ale Královice jsem měl načtené, nastudované. Ale jako by to patřilo k sobě, Královice a já. Kabina je suprová, kluky tam mám vynikající. Když se s panem Janouškem bavíme o posílení, tak se bavíme o hráčích, kteří budou charakterové výborní. Jako se povedlo přivést Ivoše Drahoráda. To je super chlap, vynikající gólman, pozitivní. Takovými hráči já se chci obklopovat. Když jdete na trénink a někdo na vás kouká jak bubák, pak v zápase prohrajete a on se chce s vámi hádat, tak věřte tomu, že to je strašně špatné. Trenér je sám o sobě po prohře dost zničený.

Trenéři často neradi poskytují rozhovory, když se týmu takhle daří, aby to nezakřikli. Vás teď čeká souboj s ČAFC.
Jestli prohrajeme na Čafce, tak mě šlehne, protože jsem přemýšlel, že by byl lepší rozhovor až po Čafce. Aspoň to budu mít na koho svést, protože tu štěstěnu urazím já, že jsem ten rozhovor dal. Jsem docela pověrčivý, chybu hledám v sobě. Například jestli jsem obránci, co udělá chybu, třeba něco včas neřekl. Možná jsem tímhle třeba taky urazil štěstěnu. Ono úplně stačilo, když jsem třikrát po pětigólové nadílce soupeřům tak nějak ze srandy řekl, tak teď, když vyhrajeme jen 4:1, tak nám vezmou body. A od té doby jsme dva zápasy nedali gól, takže si dávám velký pozor na to, co chci říct. A někdy to řeknu jen s nadsázkou a ze srandy a stejně to štěstí bude uražené. Doufám, že na Čafce předvedeme kvalitní výkon. Hrát se bude na špatném hřišti, ale zahrajeme si fotbal a emoce půjdou stranou. A snad tam i něco uhrajeme. Co jsem v Královicích, tak jsem ze 12 zápasů ani jednou neremizoval, tak už by to mělo směřovat k tomu, že ta remíza by se mohla urodit. Kdybychom vyhráli, tak by zápas s Kopaninou příští týden mohl být o jarního malinkého mistra.

Nezačínají už soupeři mít před Královicemi respekt? Nevstupujete do zápasů jako favorit?
Jestli jsme favoritem, nebo nejsme, to si musí každý trenér vyhodnotit sám. Já ke každému soupeři přistupuji s pokorou. Ne vždy říkám hráčům pravdu, nejde říct, že nějaký hráč je extrémně špatný. Vím, kudy projít, že je slabší, ale takhle to posuzovat, to ne. Záleží, jak nás trenéři soupeře vnímají, co jsme udělali, co jsme neudělali, jestli máme štěstí, jestli ty naše body nebyly o náhodě. Každý trenér ví, jaké má jeho tým kvality, jaké má možnosti a jak eventuelně zvládnout zápas proti nám. My nedáme nikomu nic zadarmo, ani Kopanině. Když prohrát, tak se ctí. Chci hrát ofenzivní fotbal, když nám to soupeř dovolí. Nesnáším, když se betonuje a hraje se na 0:0 a pak dostanete gól v poslední minutě. Chci, ať mají kluci ze hry radost, chci, ať hrají poctivě. Určitě nás soupeři teď vidí úplně jinak. Zda vidí jen výsledky, nebo nás sledují. I třeba loni, když jsme hráli proti Radotínu, tak jsem klukům jasně řekl, že jsou ve finále poháru a že to není náhoda, že tam mají kvalitní hráče. Trenér Valoušek s nimi pracoval velmi dobře. Pracoval na sto procent, i když bylo jasné, že už sestupovali. Teď věřím, že nás soupeři začnou brát vážně. Navíc fakt nesnáším porážky a tým, který budu trénovat, naučím vítězné mentalitě, aby myslel pozitivně.

Bodují i další soupeři ze spodku tabulky, takže se vám na tabulku kouká sice lépe než po příchodu do klubu, ale vyhráno není, že?
Bodují, někdy až překvapivě. Šnůru mají Chabry. S jejich trenérem jsme se potkali na divizním utkání Meteor - Chomutov, tak jsme se o tom bavili. Líbí se mi jeho myšlení, že mohli s jejich podmínkami, s Vláďou Šmicrem, kterého tam mají, vzít tři hráče z vyšších soutěží a zachránit to. Oni ale jdou jinou cestou, takovou, co se mi líbí víc. My takovou jít nemůžeme, dorost nemáme. Béčko spíš nefunguje, aby bylo ku prospěchu áčka. V tom trenéra z Chaber obdivuju. Mají to postavené tak: zachráníme se, zachráníne... Spadneme? Spadneme... Mají mladé kluky, to se mi líbí. Je tam Podolí, Uhříněves. Na tu jsme ztráceli pět bodů a teď máme šest bodů náskok, i když jsme bohužel nezvládli vzájemný zápas. To mě mrzí. Nic nevzdají. Podolí hrálo kvalitně na Vyšehradě i ve Střešovicích. Divím se, že to nezvládlo. Týmy neřekly poslední slovo, chytíte šňůru tří porážek, oni uhrají výhru a dvě remízy a mají vás. Pokud by se povedlo něco uhrát s Čafkou a pak bychom porazili doma Třeboradice a neprohrálo se v Chabrech, tak by to z našeho pohledu minimálně na baráž mohlo stačit. Ale já mám jiné cíle ve svém nastavení, a to je tým vést vždy k vítězství. Soupeři bodují, tak aspoň kluci neusnou na vavřínech. Určitě není nic rozhodnuto. I přímý sestup hrozí. Jestli bude stačit 34 bodů na záchranu, nebo vyhnutí se baráži, to si nedovolím tipovat. Nepochopím, že Chabry jsou schopné vyhrát na Dukle JM. Přebor je v tomhle kouzelný a zároveň nevyzpytatelný.

Teď vás čeká těžká zkouška ohněm na Čafce, která trápila i Přední Kopaninu. Asi se dá čekat velký boj a plno emocí, ne?
Zápas na Čafce bude boj. Doufám, že dva dny před utkáním bude pršet, aby hřiště nebylo tvrdé. Uvidíme, jak to zvládneme na lavici. Kolega Novotný je impulzivní, to jsem i já částečně. Snažím se ale hlavně věnovat svému týmu. Občas i zaslechnu, a teď nemyslím z pohledu Čafky, ale celkově, něco směrem k rozhodčímu. Většinou mu ani nic neřeknu, nebo jen řeknu, tohle byste měl pískat. Jinde mu nadávají a nic se neděje. Říkám si, jak je nastavený metr. Sám jsem pískal, vyrůstal jsem s ligovými rozhodčími Jechem, Jílkem, Makovičkou. Prošel jsem si pískáním, bavilo mě to. Ale nebavilo mě to do fáze, kdy mohl někdo něco ovlivnit. Nebo musel odpískat nějak. Kvůli tomu člověk skončil. Mrzí mě, co si někdy hráči i kolegové vůči rozhodčím dovolí. Já se chci řídit tím, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Tak uvidíme, jak to na Čafce dopadne. Pokud to dopadne špatně, může za to samozřejmě tento rozhovor.